Vývoj obývacího pokoje

Dnes považujeme za samozřejmost, že se v každém domově nachází obývací pokoj. Nejen v západní kultuře bývá obvykle středobodem celého bytu. Nebylo tomu tak ale vždy. Není to tak dávná historie, kdy samotný pojem "obývací pokoj" neexistoval.

Pokud se vrátíme v historii až do středověku nebo dál, musíme na současné uspořádání bytů zcela zapomenout. Neexistovalo dělení místností tak, jak je vnímáme dnes. Chudší domácnosti často disponovaly pouze pár pokoji a jednou větší světnicí, která zastávala většinu funkcí. Těžko bychom však místnost nazvali jen obývacím pokojem. Na druhou stranu, šlechtická sídla mívala mnoho místností k rozličným účelům. Mezi různými soláry a budoáry bychom pak těžko určovali jednu centrální. Pokoje podobné svým zaměřením těm dnešním začaly vznikat až v 17. století.

Moderní obývací pokoj v historii

Za první místnosti podobné obývacím pokojům bychom pravděpodobně označili přijímací pokoje pro návštěvy. Taková místnost nesměla chybět v domě žádného šlechtice, či bohatého kupce. Jejím hlavním účelem bylo samozřejmě udělat dojem na hosty. Proto byl interiér vyplněn trofejemi, uměleckými díly, nebo portréty rodiny hostitele. Tento zvyk nám očividně zůstal. Snad každý se přeci snaží, aby vzhled jeho obývacího pokoje udělal dojem, i když asi trochu jiným způsobem.

Potřeba vystavovat pro návštěvy mnoho dekorací a doplňků vyvrcholila ve Viktoriánské Británii. Tehdejší lordové si libovali v překombinované výzdobě. Obvyklá přijímací místnost měla tapetované stěny se vzorem, obrázky a obrazy všech možných velikostí a při dekorování se nešetřilo ani suvenýry z cest, daguerrotypiemi a dalšími cetkami. Podobná byla i kombinace místností v domě. Neexistoval jen jeden přijímací pokoj. Dům míval salónky, pro různé účely, například kuřácké, čtecí, nebo pro hraní billiáru. Některé z nich, alespoň podobou, připomínaly skutečný obývací pokoj.

První místnosti, které sloužily jako dnes, tedy k tomu, aby se v nich scházela rodina a trávila spolu čas, však nevznikly mezi šlechtici. V první polovině 19. století ve střední Evropě vznikl biedermeier, dekorativní styl měšťanstva. V ideové rovině byl pro něj typický návrat od veřejných aktivit k domácímu krbu. Centrem domu se stala hala, kde se odehrávalo vše důležité. V ní nesměl chybět divan, křesla, klavír, šicí stroj, psací stůl a vitrína. Již skladba předmětů mnohé vypovídá o tom, jak se volný domácí čas trávil. Prosklené vitríny sloužily, jak jinak, k předvádění exponátů hostům. Tehdejší hala měla obsahovat vše, co bylo tehdy spojováno s rodinným životem.

Dalším přelom v minulosti obývacích pokojů nastal v dalším století. Pojetí interiéru prošlo velkou změnou s vynálezem televizoru. Dříve bývala místnost obvykle situována směrem k plápolajícímu krbu, nicméně tuto funkci převzala právě televize a během padesátých let ovládala téměř všechny domácností ve vyspělých zemích. Naproti ní se obvykle postavila pohovka, která se tak stala dalším symbolem moderního obývacího pokoje. Ve stejné době se v Americe uskutečnila anketa, ve které lidé předvídali, jak by mohl vypadat obývací pokoj 21. století. Oblíbené nápady jako by vypadly ze sci-fi románů. Říkalo se například, že samotné stěny pokoje budou tvořeny obrazovkami, jež se budou měnit podle nálady majitele. Jak tomu však většinou bývá, technologický vývoj se ubíral trochu jinudy, a stejně tak i design interiéru procházel nečekanými změnami.

Současným trendem jsou prostorné obývací pokoje s čistými liniemi a bez zbytečných dekorací. Takový design má sloužit k tomu, aby v něm člověk mohl volně dýchat a cítil se svobodněji. Role televize se příliš nezměnila - stále vytváří centrální bod místnosti a naší pozornosti. Avšak, jak u televize, tak i u ostatních elektronických zařízení se dnes preferuje elegantnější a čistší design. Nezměnil se však jen vzhled. Díky stále se zlepšujícím technologiím se zlepšuje i kvalita vybavení pokoje. Současné obývací pokoje jsou tak pravděpodobně skýtají větší komfort, než ty z futuristických minulého století.