Offcanvas top

Na čem seděly osobnosti dějin

Lincoln

Dávno ve starověku se člověk proslavil spíše zobrazením na válečném tažení v sedle koně. To se ale změnilo s  vyspělými civilizacemi v Egyptě, v Řecku nebo v Římě, kde si i vládci potrpěli na větší přepych. Dodnes je k vidění v káhirském muzeu například křeslo faraóna Tutanchamona. Pozlacené křeslo stojí na lvích tlapách, zdobí ho dvě lví hlavy a na opěradle je zobrazen výjev s faraonem. Římští císaři si, oproti vládcům Egypta, na honosný nábytek příliš nepotrpěli. Gaius Julius Caesar ve svém paláci využíval téměř výhradně sedačky zvané latinsky curule. Boční opěradla i nohy této malé dřevěné pohovky měly obloukovitý tvar a někdy je doplňovalo jednoduché čalounění a zadní opěradlo. V Římě byla curule velmi populární a jednu dobu se její podoba dokonce razila na mince.

Nejspíše nejslavnějším sedadlem pozdějšího křesťanského světa bylo to, na kterém údajně seděl Svatý Petr. Ve vatikánském trezoru se dodnes nachází velký, bohatě zdobený trůn z bronzu, ve kterém má být schován dřevěný stolec, na kterém úřadoval samotný první papež. O jeho pravosti se nicméně vedou spory. Trůn byl ve skutečnosti darován až v 9. století papeži Janu VIII. I tak z něj ale vládlo několik dalších generací papežů a stále zůstává významnou relikvií katolické církve.

Kromě papežů v této době směr historie v Evropě určovala aristokracie. Knížata a králové, možná pro symbolické posílení své pozice, rovněž vládli z trůnu. Zhruba v této době se trůn stal i symbolem moci - trůn franského krále a prvního císaře Svaté říše římské, Karla Velikého, nevypadal nijak okázale. Je postaven ze čtyř mramorových desek na kamenném podstavci a postrádá jakékoliv další ozdoby.

Během dalších staletí prošly trůny mnoha proměnami. V 17. a 18. století přijímali evropští panovníci své audience v honosných zlatých křeslech zdobených dekoracemi a ornamenty. Takové trůny se většinou zachovaly dodnes. Na čalounění opěradla bývá symbol státu nebo panovníka. Například na posledním trůnu ruských carů je vyobrazena známá dvouhlavá orlice, zatímco trůn císaře Napoleona zdobí velké písmeno N.

 

napoleon

 

Když jsme zmínili vládce starého kontinentu, bylo by dobré odbočit i k jedněm z prvních představitelům demokracie, k otcům zakladatelům Spojených států. Ve Washingtonu je stále vystaven stůl a židle George Washingtona, na které seděl i při podpisu Deklarace nezávislosti. Od ostatních židlí se liší především znatelně vyšším opěradlem, jehož vrchol zdobí zlaté vycházející slunce. Třetí americký prezident a také jeden z autorů Deklarace, Thomas Jefferson, dokonce jednu z židlí i sám vyrobil. Perličkou je, že vynalézání různých praktických předmětů bylo jeho koníčkem a jednoho dne vynalezl i vůbec první otáčecí židli.

V celém 20. století, ani v současnosti už se již nevěnuje taková pozornost tomu, na čem jaký státník zrovna sedí a pro málokterou osobnost je charakteristický jeden druh nábytku. Výjimky se však najdou. Kupříkladu, Winstona Churchilla si i dnes obvykle představíme v klasickém britském křesle Chesterfield a s doutníkem v ústech. Známé je i kožené křeslo na kolečkách v oválné pracovně Bílého domu, na kterém čte prezident své projevy, stejně jako jeho předchůdci. Ovšem ani trůny, stejně jako monarchie, zcela nezanikly. Královna Alžběta během svého života pořádala ceremonie sedíc na jednom ze dvou velkých zlatých křesel se znaky všech částí Velké Británie. Po její levici pak usedal její manžel princ Phillip.

 

Jistě existuje ještě mnoho dalších křesel a trůnů, na které usedaly veliké osobnosti historie. Všechny z nich do sebe přenáší něco z energie svých dřívějších majitelů. My je pak vnímáme nejen jako výjimečný kus nábytku, ale také jako živý kus historie.