Vchutemas - Sovětská obdoba Bauhausu

O německé avantgardní škole Bauhaus slyšel téměř každý, kdo se někdy zajímal o umění a design. Poněkud v zapomnění však upadl obdobný institut – Vchutemas. Možná se není čemu divit, s tak zvláštním jménem! Název je ve skutečnosti ruskou zkratkou pro „Vyšší umělecká a technická studia“. Spolu s Bauhausem tvořily současně dvě první školy moderního designu, které ovlivnily nejen vzhled nábytku po celé další století.

            Vchutemas vznikl v Moskvě v roce 1920, dva roky po bolševické revoluci. Založení instituce podpořil sám Vladimír Iljič Lenin. Dvacátá léta v Rusku se možná na první pohled nezdají být zrovna ideální pro rozvoj umění nebo designu nábytku, oproti pozdějšímu režimu však byla cenzura mnohem mírnější. Nedlouho po revoluci se ozývala touha po změně nejen ve společnosti, ale i v umění a nábytkovém designu. Proto tato doba přála především různým směrům avantgardy, které se projevovaly v literatuře, výtvarném umění, architektuře i designu. Až s nástupem Stalina k moci byla tato krátká a svobodnější éra odsouzena k rychlému zániku.

            Institut se skládal ze dvou fakult - jedné umělecké a druhé průmyslové, která se zaměřovala především na průmyslový design. Obě dvě fakulty se víceméně ovlivňovaly. Každý student bez ohledu na to, čemu se toužil později věnovat, musel projít prvním ročníkem, který sestával z několika obecných uměleckých i vědeckých disciplín. Nesmírně zajímavé je, že všichni posluchači museli nejdříve teoreticky pochopit vztahy mezi barvami a formou, principy kompozice, ale i základy konstrukcí nebo způsob šíření zvuku v prostoru. Až poté se mohli zabývat praktickou výukou. Mezi pedagogy školy patřili někteří z nejvýznamnějších umělců a designérů té doby včetně Vasilije Kandinského, Kazimíra Maleviče a Alexandra Rodčenka, kteří se podíleli na formování učebních osnov a ovlivňovali studenty.

            V umění Vchutemas hleděl především na dva nové směry – suprematismus a konstruktivismus. Za zakladatele suprematismu je považován ukrajinsko-polský malíř Kazimír Malevič, který rovněž působil v akademickém sboru Vchutemasu. Termín odvodil od slova „suprematia“, což v latině znamená převahu. Podle něj má mít barva a forma převahu nad zobrazením skutečnosti. Jako první dílo suprematismu bývá označován Malevičův Černý čtverec na bílém pozadí. Jeho název mluví za vše. Styl, pro který jsou typické právě kombinace různých barev a geometrických tvarů, se odrážel v architektuře a designu nejen v Rusku.

Pokud je řeč o architektuře, je třeba vyzdvihnout spíše konstruktivismus. Tento styl zdůrazňoval krásu hmoty jako takové a účelnost stavby v architektuře. Odmítal jakékoliv zbytečné ozdoby a přikrašlování a podobný přístup se projevil i v průmyslovém designu nábytku.

            Průmyslová fakulta Vchutemasu vychovala první ruské designéry, kteří se začali zabývat výrobou předmětů každodenní potřeby, především nábytku. Na fakultu byl vyvíjen nátlak komunistické strany, aby vytvářela produkty vhodné pro pracující třídu. To znamenalo zaměřovat se v designu především na funkčnost a praktičnost. Konstrukce nábytku byly obvykle velmi strohé, až minimalistické. Studenti do nich i tak vnášeli lehkou estetiku, která kontrastuje s pozdější obhroublostí socialistického realismu. Produkty Vchutemasu ještě úplně nepřekročily hranici mezi ruční výrobou v ateliéru a tovární výrobou. Avšak začaly zde první pokusy kultivovat výrobky velkých továren na základě moderního designu. Podobně jako v Bauhausu, i zde se při výrobě nábytku experimentovalo s novými materiály. Na půdě institutu docházelo k prvním pokusům s použitím překližky nebo kovových trubek. Dodnes známé jsou právě jednoduché stoličky z ohýbaných ocelových trubek.

            Avantgardní a inovativní styl, jakým se na Vchutemasu učilo i tvořilo, však nemohl v tehdejším Sovětském svazu vydržet věčně.  Podobně jako v nacistickém Německu Adolfa Hitlera nemohl dále existovat Bauhaus, ani pod Stalinovou vládou nemohla dále existovat instituce, jejímž základním stavebním kamenem byla svobodná tvorba. V roce 1930 byl institut rozdělen na šest různých škol a o dva roky později Ústřední výbor komunistické strany stanovil jediný směr pro téměř všechny žánry – socialistický realismus. Tím skončily i poslední snahy v SSSR navázat na avantgardní tvorbu Vchutemasu.