Artěl – družstvo pro umění všedního dne

Artěl založila nastupující generace umělců nového století. Mezi ně patřil například Jaroslav Benda,  Vratislav Hugo Brunner, Helena Johnová nebo Marie Teinitzerová. Velkou zásluhu na založení měl i Alois Dyk – bankovní úředník, teoretik umění a bratranec spisovatele Viktora Dyka. Členská základna sdružení se rychle rozrůstala a brzy do něj patřily mnohé umělecké špičky své doby. Název sdružení si zakladatelé vypůjčili z ruštiny. Ruské slovo „артель“ znamená „družstvo.“

Původním záměrem bylo vytvořit v Čechách něco podobného jako rakouské „Wiener Werkstätte“, Vídeňské umělecké dílny. Ty se inspirovaly ještě starším hnutím Arts & Crafts v Británii. V těchto rakouských dílnách pracovali jak významní designéři, tak mnoho zručných řemeslníků. Téměř všechny designové návrhy zároveň sami realizovali. Artěl se z počátku, kvůli nedostatku finančních prostředků zabýval pouze návrhy a výrobu zadával externě různým firmám.

Ve svých začátcích se družstvo zaměřovalo na produkci drobných předmětů pro každodenní použití a na dekorativní předměty ze dřeva, keramiky nebo kovu. Artěl vyráběl třeba nářadí, hračky nebo šperky. Ještě před první světovou válkou se činnost Artělu rozšířila i na designová řešení bytových i komerčních interiérů. V období do roku 1914 měli na družstvo značný vliv dva architekti – Pavel Janák a Vlastislav Hoffman. Prosadili v něm kubisticko-expresionistickou orientaci a vzniklo tak mnoho dodnes známých unikátních kubistických děl.  Umělecké směřování se změnilo se vznikem samostatné republiky roku 1918. Stejně jako mnoho jiných umělců se i členové Artělu snažili vytvořit typicky český národní styl v designu. I v této době lze však nalézt mnoho jejich výrobků, na kterých je jasně znát inspirace kubismem. V letech 1927 až 1930 za vedení Jaroslavy Vondráčkové se sdružení přiklonilo více k funkcionalismu. V té době však už nešlo o žádné družstvo, roku 1920 se stal Artěl akciovou společností. Pod názvem „Artěl, umělecko-průmyslové podniky“ přešel od ateliérové tvorby k moderní poválečné produkci. V této podobě zvládal i velké zakázky. Například kompletně vybavoval interiéry státního hotelu Hviezdoslav v Tatrách. Ve dvacátých letech se těšilo sdružení úspěchu nejen v Československu ale i na mezinárodní scéně. Jeho členové vyhrávali na výstavách dekorativního umění v Paříži a jejich teoretické stati publikoval i zahraniční tisk. Bohužel po vleklých finančních problémech v polovině třicátých let Artěl dostihla hospodářská krize. Před svým zánikem se však stihl stát hnutím, jaké inspirovalo evropský design podobně jako rakouské Wiener Werkstätte nebo německý Bauhaus.