Offcanvas top

Secesní návrhářství Josefa Hoffmana

clanek-secesni navrharstvi

               

Narodil se v Brtnici u Jihlavy v roce 1870. Studoval stavebnictví v Brně a později byl přijat
na Vídeňskou akademii výtvarných umění. Za svůj finální projekt studia dostal tzv. Římskou cenu a vydal se sbírat zkušeností do Itálie. Studium ukončil v roce 1896. Netrvalo ani rok
a společně s kolegy a významnými umělci Otto Wagnerem, Gustavem Klimtem, Josephem Maria Olbrichem a Kolomanem Moserem založil Hoffmann sdružení výtvarných umělců Rakouska – Secession. Někteří členové spolku založili rovněž Wiener Werkstätte, neboli Vídeňské dílny. Inspirovali se britským modelem a nejdříve v něm fungovaly čtyři ateliéry. Největší význam měl ateliér zpracovávání kovů, kde vznikaly nejmodernější šperky, nádobí nebo vázy. Jejich typickým výrobkem byly vázy z čtvercově perforovaného kovového plechu. Dále zde byla knihvazačská dílna, nábytková dílna a součástí byl i Hoffmannův architektonický ateliér. Tyto dílny fungovaly až do roku 1932. Poté Josef Hoffmann spolupracoval při uskutečňování svých návrhů s různými firmami.

Hoffmann se z počátku své tvorby vzhlédl ve francouzské a belgické secesi, ale na začátku 20. století se přiklonil k britské tvorbě, kterou symbolizovalo hnutí Arts & Crafts. Velkou inspirací mu byla práce Charlese Rennieho Mackintoshe, hlavního představitele secese
ve Skotsku. V architektuře i designu se toto projevovalo důrazem na čistou geometrii. V tomto stylu postavil v mládí například sanatorium Westend v Pukersdorfu u Vídně. Rád navrhoval i nábytek podléhající geometrickým liniím a uspořádání, přidával k němu ale dotyk zdobnosti inspirovaný například ornamenty lidových výšivek.

V oblasti interiérů a nábytku považoval za nejlepší styl rakouský Biedermeier, neboli měšťanský empír. Ten se v reakci na romantické vlivy v architektuře i nábytkářství vracel zpět k odkazu přímých klasicistních linií. Nábytek ve stylu Biedermeier je dodnes ceněn
a obdivován. Ve vídeňských dílnách vyráběl Hoffmann často nábytek z ohýbaného bukového dřeva a vytvořil také koženou sedačku, nazvanou Kubus, legendární a významně nadčasové designové křesílko. Kožené polstrování na něm je rozděleno rovnoměrně
na čtverce a celé připomíná díla současného designu. Hoffman promítal své cítění do více oborů - navrhoval i šperky, dekorace a různé kovové i skleněné předměty denní potřeby.

V pozdějším období se Josef Hoffmann zabýval spíše architekturou, zejména navrhováním rodinných vil. Pro movité klienty, kteří si přáli něco extra, navrhoval v Rakousku i po celé Evropě moderní domy, které zároveň vždy vybavil interiérem podle svých představ. Navrhl například vilu pro hosty hutí Poldi v Kladně, kterou si objednal ocelový magnát Karl Wittgenstein. Hoffmannovým nejvýznamnějším dílem však zůstává palác pro Adolfa Stocleta v Bruselu, postavený v letech 1905-1911. Netradiční palác složený z přímých linií a pravoúhlých rohů je zapsán na seznamu UNESCO a ukrývá v sobě i několik mozaik Gustava Klimta.

Hoffman tvořil ještě za První republiky, kdy pracoval převážně na českých zakázkách. Bolestným pro něj byl vývoj po druhé světové válce. Rodný dům v Brtnici mu byl zabaven a on prožil zbytek svého života do roku 1956 ve Vídni. Jeho rodný dům v Brtnici č.p. 236 alespoň slouží dodnes jeho cti, stalo se z něj muzeum.