Na čem seděli osobnosti dějin

Lincoln

 

Daleko ve starověku se člověk proslavil spíše na válečném tažení v sedle koně. To se ale změnilo s  vyspělými civilizacemi v Egyptě, v Řecku nebo v Římě, kde si i vládci potrpěli na větší přepych. Dodnes je k vidění v káhirském muzeu křeslo faraóna Tutanchamona. Pozlacené křeslo stojí na lvích tlapách, zdobí ho dvě lví hlavy a na opěradle je zobrazen výjev s Faraonem. Naopak římští císaři si nepotrpěli na tak honosný nábytek. Gaius Julius Caesar ve svém paláci využíval téměř výhradně sedačky zvané latinsky curule. Boční opěradla i nohy této malé dřevěné sedačky měly obloukovitý tvar a někdy je doplňovalo jednoduché čalounění a zadní opěradlo. V Římě byla velmi populární a jednu dobu se její podoba dokonce razila na mince.

 

Asi nejslavnějším sedadlem pozdějšího křesťanského světa bylo, to, na kterém údajně seděl Svatý Petr. Ve Vatikánském trezoru dodnes stojí velký bohatě zdobený trůn z bronzu, ve kterém má být schován dřevěný stolec, na kterém úřadoval samotný první papež. O jeho pravosti se však vedou spory. Trůn byl ve skutečnosti darován až v 9. Století papeži Janu VIII. I tak z něj ale vládlo několik dalších generací papežů, a stále zůstává významnou relikvií katolické církve.

 

Kromě papežů v této době směr historie v Evropě určovala knížata a králové. A ti samozřejmě vládli také z trůnu, který byl zároveň symbolem moci. Trůn franského krále a prvního císaře Svaté říše římské Karla Velikého nevypadal nijak okázale. Je postaven jen ze čtyř mramorových desek na kamenném podstavci a postrádá jakékoliv další ozdoby.  Trůny pak prošly během staletí mnoha proměnami. V 17. A 18 století králové v Evropě přijímali audience v honosných zlatých křeslech, zdobených mnoha ornamenty. Takové trůny se většinou zachovali dodnes. Na čalounění opěradla bývá symbol státu nebo panovníka. Například posledním trůnu ruských carů je vyobrazena známá dvouhlavá orlice, zatímco trůn císaře Napoleona zdobí velké písmeno N.

 

 

napoleon

 

Když jsme zmínili vládce starého kontinentu, bylo by dobré odbočit i k jedněm z prvních představitelům demokracie, k otcům zakladatelům Spojených států. Ve Washingtonu je stále vystaven stůl a židle George Washingtona, na které seděl i při podepisování deklarace nezávislosti. Od ostatních židlí se liší především znatelně vyšším opěradlem, jehož vrchol zdobí zlaté vycházející slunce. Třetí americký prezident a také jeden z autorů deklarace Thomas Jefferson dokonce jednu sedačku sám vyrobil. Vynalézání různých praktických předmětů bylo jeho koníčkem a jednoho dne vynalezl i vůbec první otáčecí židli.

 

V celém 20. Století ani v současnosti už se nevěnuje taková pozornost, tomu na čem jaký státník zrovna sedí. Pro málokterou osobnost je charakteristický jeden druh nábytku. Výjimky se však najdou. Kupříkladu, Winstona Churchilla si i dnes obvykle představíme v klasickém britském křesle Chesterfield a s doutníkem v ústech. Známé je i kožené křeslo na kolečkách v oválné pracovně Bílého domu, na kterém prezident Obama čte své projevy, stejně jako jeho předchůdci. Ovšem ani trůny stejně jako monarchie nezanikly. Královna Alžběta stále pořádá ceremonie sedící na jednom ze dvou velkých zlatých křesel se znaky všech částí Velké Británie. Po její levici pak usedá její manžel princ Phillip.

 

Jistě existuje ještě mnoho dalších křesel a trůnu, na které usedaly veliké osobnosti historie. Všechny z nich, tak jako jiné do sebe přenáší něco ze svých dřívějších majitelů. My je pak vnímáme nejen, jako výjimečný kus nábytku, ale také jako živý kus historie.