Proč je židle židlí a stůl stolem?

Nábytek všeho druhu využíváme každý den. Stejně tak se součástí naší každodenní aktivní slovní zásoby stala slova jako židle, křeslo, stůl, nebo postel. Člověk o tom většinou nepřemýšlí, nicméně způsob, jakým tato slova vznikla, častokrát není bez zajímavosti. Vždyť, proč se například kusům dřeva sešroubovaným tak, aby se na nich dalo sedět, říká zrovna židle? Odkud se toto pojmenování vzalo? Na první pohled to není tak patrné. Naštěstí existují etymologové, kteří se zabývají právě původem slov.

Samotné slovo „nábytek“ se vyvinulo ze slovesa „nabýti“. Ve staré češtině se jím označoval veškerý majetek, který někdo nabyl, a to včetně nářadí, nádobí, či dobytka.  Až během 20. století se pojem nábytek postupně ustálil a dnes má ten význam, který všichni známe. Nemalou zásluhu na jeho zachování má i rozmach používání slova byt, které je mu podobné.

Stran slova židle je situace trochu složitější. Slovníky se shodují, že pochází z latinského slova sedēre, které znamená sedět. Od toho je odvozeno středohornoněmecké „sidele“, jako označení pro sedadlo. Češi ho pak nějakým, jazykovědci nezjištěným způsobem, zkomolili na židli. Původně se však označovaly tímto slovem různé předměty - například truhly s víkem, na kterých se dalo mimo jiné sedět.

            Výraz křeslo ve významu, jenž známe dnes, ještě ve staročeštině neexistoval. Přesto se dnes vyskytuje i v dalších slovanských jazycích: v Polsku se říká „krezslo“, v Bulharsku „kresló“ a v Litvě „kréslas“. Jenže třeba v řeči našich nejbližších sousedů, Slováků, „kreslo“ neoznačuje žádný čalouněný nábytek s opěradly, nýbrž vozovou korbu. Již z toho se dá usoudit, že by všechna ta slova mohla mít společný základ ve staroslověnštině. Nejspíše je tomu skutečně tak. Původní slovo mohlo označovat obecně oporu nebo opěradlo. Ze stejného základu vzniklo i polské „krzepica“, neboli podpěra.

            Na rozdíl od křesla, stůl se v naší slovní zásobě objevuje již dlouho. Stůl měl totiž doma téměř každý a proto bylo již dávno v minulosti třeba tento nábytek nějak pojmenovat. Ve staré češtině se ještě říkávalo „stól“. Rozdíl je i v tom, že dříve šlo o kdejakou desku, na kterou se pokládalo nádobí, jídlo a jiné věci, nebo na níž se dokonce sedělo. Není potom divu, že od stejného základu vznikla i slova stolička nebo stolec. Podobný výraz se stejně jako u křesla objevuje i v dalších slovanských jazycích. Ve smyslu stoličky existuje dokonce v angličtině jako odvozené slovíčko „stool“. Úplný původ lze dohledat dokonce v indoevropském slovním kořeni – „stel“, ze kterého se v celé jazykové rodině odvozují slova, znamenající: státi, postavený, stojící, a tak podobně.

            Jako u předchozích, i význam slova postel prošel svým vývojem. Ve staročeštině se výrazem postel obvykle označovalo všechno to, co dnes dáváme až na postel - tedy matraci (resp. slámu), peřiny, nebo houně, polštáře a povlečení.  Výrazy lože nebo lůžko se dříve používaly mnohem častěji. Dnes už jsou poněkud zastaralé. Postel patří mezi slova všeslovanská. V některých jazycích, třeba v polštině („posciel“), nebo v ukrajinštině („póstelja“), se stále uchoval původní význam. Označuje tedy to, čím je lože postláno.

Názvy všech věcí kolem nás neustále vznikají, mění se nebo zanikají. Někdy si slova zjednodušujeme, někdy zase potřebujeme věci popsat konkrétněji. Etymologie poskytuje kromě teorie vývoje slov i fascinující vhled do toho, jak se vyvíjelo vnímání věcí a slov, dává také tušit antropologický vhled do toho, jak se utvářel životní styl. Nábytek nemůže být výjimkou. Popisujeme jej v běžné konverzaci téměř každý den, takže se jen těžko uchová v jedné podobě, jako některé jiné výrazy. Kdo ví, jak budeme říkat židlím, křeslům nebo stoličkám, až uběhne pár století?

Původ slov je tak zajímavý! A co třeba pohovka, nebo otoman? Přečtěte si v druhém dílu článku o tom, proč je židle židlí...