Chvála křeslům na stříbrném plátně

Křeslo, židle nebo cokoliv jiného na čem herec sedí, je velmi důležitou součástí rekvizit ve filmu. Je vidět, pokud si režisér dá práci právě s takovými detaily. To chápe i Tony, jehož hlas můžeme slyšet ve videích kanálu Every frame a painting na YouTube. V nich řeší různé aspekty filmových scén, kterých si často nevšimneme, ale dotváří náš dojem z filmu. Jeho poslední video se jmenuje In Praise of Chairs, což se dá velmi volně přeložit jako „Chvála křeslům.“

clanek - kresla ve filmu

                Je třeba vědět, že křeslo na scéně, není jen křeslo, ale výsledek práce oddělení výpravy filmu. Správně vybrané sedadlo někdy dokáží v jedné scéně prozradit povahu jeho majitele. Stačí se podívat na „Dudea“ Lebowskiho, jak se rozvaluje v ošuntělém polohovacím fotelu, nebo sledovat jak Sweeney Todd opravuje svůj vražedný nástroj – holičské křeslo. Tyto rekvizity nám často řeknou, jestli jsou postavy chudé, nebo bohaté a jaké mají postavení. Ve Star Treku přesně víme, kde sedí kapitán Enterprise. Ve Hvězdných Válkách okamžitě je samozřejmostí, že v tom největším křesle musí sedět imperátor. Stejně tak všechny filmové krále, císaře a cary poznáváme díky jejich trůnu. Známý seriál HBO Hra o trůny dovedl důležitost jedné rekvizity na novou úroveň. Ústřední trůn, přestože není příliš pohodlný, je symbolem seriálu, má vlastní historii a sám o sobě hraje roli důležitější než někteří herci.

                Jindy může křeslo reprezentovat psychologii nebo náladu postavy. Při monologu může projev člověka doplňovat opěradlo za ním. Některé promluvy Al Pacina ve Scarface by nebyly tak působivé, kdyby neseděl v ohromném koženém křesle se zlatým rámováním. V animovaných filmech můžeme tuto metodu dotáhnout ještě mnohem dál. Nábytek někdy reflektuje i fyzickou podobu postav. To se děje třeba v úvodu animovaného filmu od Pixaru Vzhůru do oblak. Hlavní hrdina Carl má hranatou hlavu sedí v hranatém křesle. Jeho manželka má hlavu kulatou a její křeslo je také zaoblené. Když zemře, divák si s ní prázdné křeslo v následujících scénách snadno spojí.

                Tony ve videu popisuje, jak může židle nebo křeslo přidat další nadstavbu k herecké situaci. Vysvětluje to na scéně z Kmotra 2, kdy se s Michaelem Corleonem hádá jeho starší bratr Fredo. Rozčiluje se, že se o něj snaží starat jeho menší bratr. Jenže přitom sedí v nízko položeném křesle, během rozhovoru se občas snaží zvednout, ale opět padá zpátky do křesla. Čím víc mluví, tím slaběji a bezmocněji působí. A někdy to jde i beze slov. Například když je na použití správného sedadla založená komičnost celé situace. To se děje například v prvním díle Mužů v černém, když se Will Smith v nepohodlném „vajíčkovém“ křesle snaží vyplňovat náborový test, ale nemá si kam položit papír.

                Závěrem, který z videa plyne, je především to, jak důležitá je pro film výprava. Pokud se jí věnuje pozornost, dodává filmovým scénám nový rozměr. Nemusí jít jen o křesla a židle. Ty se jen používají nejčastěji, protože jsou všudypřítomné a velmi variabilní.