César Ritz – král hoteliérů a hoteliér králů

V hoteliérství pravděpodobně neexistuje legendárnější jméno než César Ritz. Již za svého života získal po právu přezdívku „král hotelů a hoteliér králů.“ Jeho příjmení nesou nejslavnější hotely, které založil. I u nás se stalo jméno symbolem luxusu a luxusního cestování a angličtina dokonce přejala přídavné jméno ritzy jako výraz pro něco přepychového a elegantního. I bez tohoto odkazu by byl samotný Césarův život velice pozoruhodný.

 Malý César se narodil v roce 1850 a vyrůstal v malé švýcarské vesničce jako třinácté dítě
v rodině chudých farmářů. Ve věku třinácti let začal studovat na jezuitské koleji v Sionu, kde prokázal zvláštní nadání při výuce cizích jazyků. Díky tomu získal první místo v oboru jako sommeliér ve švýcarském městě Brig.  Říká se, že ho tehdejší nadřízený vyhodil
a předpověděl mu, že se v hoteliérské profesi nikdy neuchytí. To se samozřejmě nestalo. První skutečné úspěchy Césara Ritze přišly, až když se vydal hledat štěstí do Paříže.

V Paříži v roce 1870 zažil obléhání během Prusko-francouzské války. Právě v této kritické době dokázal postupně povýšit z číšníka až na hotelového manažera. Pozoruhodného zážitku z oblasti oboru gastronomie se mu dostalo, když v restauraci, kde byl zaměstnán, servíroval mezi dalšími specialitami třeba sloní chobot s omáčkou Chasseur - během obléhání se porážela zvířata z pařížské zoo. Poté, co si vyzkoušel další zaměstnání v několika evropských městech včetně Vídně, zakotvil opět v rodném Švýcarsku. Zde se konečně stal renomovaným manažerem Grand Hotelu National, který pod jeho vedením brzy získal status jednoho z nejlepších hotelů v Evropě. Ritz zde poprvé zavedl pravidlo, že „zákazník má vždy pravdu“ a dalším jeho populárním mottem bylo také: „Vidět vše, ale nekoukat; slyšet vše, ale neposlouchat; být pozorný, ale ne servilní; předjímat, ale nebýt troufalý. Pokud přijde stížnost na jídlo či víno, okamžitě a bez otázek je vyměnit.“

V roce 1887 koupil Ritz dva hotely v Provence a v Baden-Badenu. V druhém zmíněném německém městě o rok později otevřel i restaurant spolu s legendou moderní francouzské gastronomie Augustem Escoffierem. Tomu patřilo podobné přízvisko, „král šéfkuchařů.“ Oba získali takovou pověst, že si je pozval Richard D’Oyly Carte, britský hoteliér a lovec talentů, aby se postarali o novou podobu londýnského hotelu Savoy. Pod novým vedením měl Savoy obrovské úspěchy, avšak zde ambice pana Ritze nekončily. Přál si založit si vlastní hotel a svůj sen poprvé uskutečnil v Paříži, kde přestavěl starý palác na náměstí Vendôme. V roce 1898 byl tak v samém srdci Paříže otevřen první hotel Ritz, o kterém si můžete více přečíst zde. 

            Ritz Paris je dodnes jedním z nejluxusnějších hotelů na světě. Bohaté interiéry zahrnují i mramorové koupelny, zdobené lustry, starožitné sedačky a obrazy ve stylu Ludvíka XVI. Součástí je bazén s malovaným stropem, který připomíná římské lázně. Je zde zachován také odkaz Augusta Escoffierra. Hotelová restaurace L'Espadon je za kulinářské umění oceněna dvěma Michellinskými hvězdami.

            Další hotely sítě Ritz se stavěli po celém světě ještě pod vedením velkého hoteliéra i dlouho po jeho smrti roku1918. Na mnoha z nich pracovali další profesionálové v hoteliérství i v jiných oborech. Například dva slavní architekti Charles Mewes a Arthur Davis navrhli neoklasicistní budovu hotelu Ritz na londýnském Picadilly.