Skrytý význam vašeho nábytku

Nábytek obsahuje četné náznaky toho, co jsme, kdo jsme a kdo si myslíme, že jsme.

Například kredence a skříňky obsahují naši minulost, stejně jako naše výčitky a tajemství. Klíče, které nikam nepasují, kousky papíru se starými telefonními čísly a pin kódy, zatoulané herní karty, nepopsatelné plastové věcičky a staré francouzské franky – nevím, proč si necháváme tyto věci, kromě těch, které chceme předat svým dětem, aby je skladovali ve svých vlastních kredencích – naše nekonečné dědění odpadu.

Naše šatníky zatím předjímají, čím bychom se mohli stát, a kde bychom mohli skončit. V roce 1908 Edith Nesbit vydala povídku v ročence Blackie's Children's Annual, nazvanou „Teta a Amabel” (The Aunt and Amabel). V povídce je malá dívka Amabel potrestána svou tetou, za to, že střihala vršky květin ve skleníku. Teta zavře nebohou dívku samotnou do ložnice. Tam Amabel objevuje knihu vlakových jízdních řádů, která obsahuje stanici „Kamchcešjet“ (Whereyouwanttogo).

„To bylo podivné,“ píše Nesbit, „ ale jméno začáteční stanice bylo ještě neobvyklejší, protože to nebyl Euston nebo Cannon street nebo Marylebone. Jméno stanice bylo „Velkýšatníkvpokoji“ (Bigwardrobeinspareroom). A tak se  Amabel vydala za dobrodružstvím, objevovat magický svět, ukrytý ve skříni.

V roce 1948 Clive Staples  Lewis napsal svému příteli, že se chystá napsat knihu pro děti, věrnou tradici Edith Nesbit. Dětská kniha, kterou napsal, byla samozřejmě Lev, čarodějnice a skříň, vydaná v roce 1950, a jedním z nápadů, které si zde vypůjčil od Edith Nesbit, byla magická skříň. Lewis však použil svou skříň jako vstup do zcela jiného světa – cílem jeho cesty mělo být Nebe.

                Stejně jako skříně, i postele slouží k přenášení do říše představivosti. Spisovatelé obzvlášť zbožňují práci v horizontální poloze. Miltonův Ztracený ráj byl z většiny napsán v posteli, Stejně tak Druhá světová válka Winstona Churchilla. Truman Capote tvrdil, že nedokáže pořádně přemýšlet, pokud neleží. Rád začínal svůj den v posteli s kávou, pak překročil k mátovému čaji, poté k sherry a nakonec k martini – jeho postel byla zároveň i bar.

Nábytek má také obraznou a symbolickou funkci. Například slavný Van Goghoův obraz dvou židlí, Gauguienovy a jeho vlastní, živě ukazuje, jak si představoval rozdíly mezi sebou a svým přítelem. Guguineova židle je temně hnědočervená se štědře zdobenými opěrkami. Leží na ní knihy a zapálená svíce, vzpřímená a blikající – obraz tepla, bohatství, spokojenosti, učení, moci a síly. Na druhé straně Van Goghova židle je žlutá, prostá a vratká. Vypadá, jako by jí vyrobil někdo, kdo si mohl dát se spojováním čepů mnohem víc práce. Je to jednoduchá židle pro člověka chudého, ale upřímného.

Veškerý nábytek skrývá nějaký význam. Je to nevyhnutelné. To prostě věci dělají. Postel vypovídá o našich vnitřních životech, o tělu i o duši. Naše Kredence a skříňky obsahují naše tajemství. Šatníky nám vnukají sny o druhých světech. A stoly k nám zvou společnost.

Pravděpodobně existuje více druhů stolů, než jakéhokoliv jiného nábytku – kuchyňské stoly, konferenční stolky, refektáře, kreslící stoly, biliárové stoly, šachové stoly, stoly na stolní tenis, přijímací stoly, toaletní stolky, operační stoly, knihovnické stoly nebo noční stolky.

Máme nespočet využití pro všechny tyto druhy stolů, ale jen jedna věc je spojuje, tedy kromě faktu, že mají rovný horizontální povrchu. Všechny jsou shromažďovacími místy, jak pro věci, tak pro lidi. Je zřejmé, že stůl bývá centrem náboženských praktik – v judaismu v domě, v křesťanství u oltáře. A náš jazyk je samozřejmě plný metafor, které využívají stůl jako místo setkávání nebo vyjednávání. Předkládáme nabídky na stůl. Říkáme, že se někdo opije, až skončí pod stolem.  Stůl je místo, kde komunikujeme s ostatními – s rodinou, přáteli, kolegy, rivaly i nepřáteli.                                                                                                                                                                                                                                                    Hodnota stolu, stejně jako všech kusů nábytku, leží v jeho historii. Můžeme se to snažit změnit, ale nábytek postupně mění nás. Tvaruje nás, definuje nás, a určuje náš každodenní život.

Autor originálního textu: Spisovatel a akademik Ian Sansom

Zdroj: http://www.bbc.com/news/magazine-26881731