Vývoj designu ve 20. století

            Design se začal vydělovat jako samostatná profese v různých odvětvích už na konci 19. století. Vše začala průmyslová revoluce. Dokud se vše vyrábělo řemeslně, koncepce i výroba, byla obvykle prací jedné osoby. Jakmile se však produkty začaly tvořit masově, byl potřeba někdo, kdo by plánovaný výrobek navrhl.Základy povolání designéra byly položeny ještě před začátkem 20. Století, například jistým William Morrisem. Jeho reformní hnutí Arts and Crafts se snažilo prosazovat návrat ke stylu starých řemeslných mistrů. Jejich snažení však ztroskotalo a žádný návrat ke klasickým řemeslům se nekonal. Naopak, strojová výroba na počátku století stále rostla. Přesto William Morris ovlivnil první generace designérů.

            Počátky designu jsou neoddělitelně propojeny s návrhářskými styly první poloviny 20. století. Poslední dozvuky předchozíhostoletí se projevovaly v secesi. Za její hlavní znaky se považuje ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách. Pravděpodobně jde o poslední univerzální výtvarný sloh, který vtiskl něco ze sebe téměř všem věcem a projevům moderního života. Od té doby se design začíná pomalu štěpit do mnoha kategorií. Už nelze ke konkrétní době přiřadit pouze jeden umělecký sloh.

            Dalším z těch, kdo ovlivnili design celého století, byl bezpochyby Walter Gropius. Právě on roku 1919 založil ve Výmaru uměleckoprůmyslovou školu zvanou Bauhaus. Jako svůj cíl hlásala „obnovit jednotu umění pod vedením architektury a obnovit těsný vztah umění k řemeslu. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba.“ Bauhaus přišel s tímto způsobem uvažování, ale nepodařilo se mu v praxi úspěšně spojit teorii designu a průmyslovou výrobu. Škola byla zrušena několik měsíců po nástupu nacistů k moci. K praktickému využití designu více přispěl až tzv. New Bauhaus, založený roku 1937 v Chicagu.

Moderní rohová kožená sedací souprava s výklopnými opěrkami hlavy

Ve stejné době se v západním světě proslavil styl art deco. Ten se projevoval v mnoha oblastech, od architektury po vzhled automobilů. Ale už ho nelze nazvat univerzálním uměleckým slohem. Mísil se s jinými styly a sám vycházel z více různých směrů. Ovlivnil ho hlavně futurismus a kubismus, ale jsou znát i prvky předešlé secese.

            Po druhé světové válce se stává návrhářská práce stále komplexnější. Což vede ke stále větší rozmanitosti. Vznikající shluk stále nových nápadů a stylů, tak raději nazýváme souhrnně modernou. V průmyslovém designu se zcela změnil vztah mezi nápadem a konečným výrobkem. Zpracováním se zabývají celé týmy designérů, pracovníků marketingu, techniků a dalších expertů. To je obrovský skok od řemeslné práce závislé na jednom člověku.Design se rozvětvil na mnoho odvětví, podobně jako se rozdělily například vědecké obory. Už nelze být odborníkem na všechno, pouze na určitou oblast. Není možné sjednotit design pod jednou střechou, jak to zamýšlel Walter Gropius. 

            S rozvojem marketingu se při návrhu klade asi největší důraz na to, aby byl výsledný výrobek konkurenceschopný. Existuje však i poměrně mladý přístup k navrhování, který se obvykle nazývá „Design pro všechny.“ Ten se ale s výše popsaným marketingovým přístupem nemusí vylučovat. Neznamená totiž nějaké univerzální řešení, které by měl každý přijmout. Jde o snahu vytvořit produkt, který by byl maximálně vhodný pro co nejvíce lidí, bez ohledu na jejich případný tělesný, či duševní handicap.

            „Design pro všechny“ je však pouze jedním výrazným směrem. V současnosti už existuje nepřeberné množství způsobů, jak pracovat s designem. Některé mají větší, některé menší význam. Avšak důležité je, že my máme možnost vybírat, který se nám líbí.