Plaza – nejslavnější hotel Manhattanu

Hotel Plaza stojí na náměstí Grand Army Plaza, jehož název inspiroval samotný název hotelu. Jako skvost architektury je od roku 1969 oficiálně uznanou americkou historickou památkou a jediný další hotel, který nese stejný status, je Waldorf-Astoria. Historie hotelu Plaza se však začala psát už na začátku století, v roce 1907. Navrhl jej Henry J. Hardenberg, americký architekt a „mistr mrakodrapů“, který se v případě hotelu Plaza umně inspiroval stylem francouzských zámků a dokázal jej aplikovat i na takto moderní stavbu. Milou kuriozitou je fakt, že když Plaza poprvé otevřela, jeden pokoj stál asi 2,5 dolaru, což je přibližně ekvivalent dnešních 63 dolarů. Pokud byste si zde chtěli zamluvit pokoj dnes, přijde vás minimálně patnáctkrát dráž. Inu, luxusní cestování a kvalitní zážitky nabyly na hodnotě - za dobu své existence hotel rychle nabíral na prestiži. Byly to i filmové a hudební hvězdy, které hotel prozářily svou přítomností.

V místním salónku si zazpívalo mnoho slavných zpěvaček, včetně Marlene Dietrich, Lizy Minelli nebo Peggy Lee. Miles Davis zde dokonce nahrál v roce 1958 celé jedno album, během své první návštěvy USA se v hotelu ubytovali i členové Beatles. Ale nejen hudební celebrity si oblíbily hotel Plaza. Plaza byla místem mnoha důležitých politických setkání a také známí spisovatelé si sem chodili pro inspiraci. Hotel Plaza, oplývající svou vlastní magií, se vtiskl i do kultury a pop kultury. Například některé scény z Velkého Gatsbyho od Scotta Fitzgeralda se odehrávají v místním apartmá a v roce zde uspořádal Truman Capote (mj. autor Snídaně u Tiffanyho) svůj kultovní ples pro newyorskou smetánku, Black and White Ball. Ten se konal na počest Katherine Graham - vydavatelky, jež vedla přes dvě desetiletí noviny Washington post. Černobílý ples, na který všechny hosty vybral osobně Truman Capote, se ve své době stal klíčovou společenskou událostí, jejíž atmosféru si dnes lze jen těžko představit, natož ji napodobit. Kromě knih se jeden z nejvýznamnějších newyorských hotelů objevil samozřejmě i ve světě filmů. Kde jej můžete vidět a nechat na sebe dýchnout lesk starých zlatých časů? Třeba ve Funny Girl, známém zfilmovaném muzikálu s Barbrou Streisand. Většina filmu Sám doma 2: Ztracen v New Yorku se odehrává přímo v hotelu nebo v jeho blízkém okolí – vzpomínáte si na slavnou scénu, kdy malý Kevin mluví s Donaldem Trumpem? Tak v tu chvíli mluvil s tehdejším majitelem hotelu Plaza Manhattan. Poblíž se natáčelo ještě několik komedií, například oba díly Krokodýla Dundee a slavné scény filmu Vůně ženy s Al Pacinem se odehrávají v hotelovém Oak Room, v elegantním hotelovém baru, do kterého měly mimochodem po řadu let ženy vstup zakázán. Hotelu Plaza neminula ani romantika, když se zde natáčely scény ze Samotáře v Seattlu. A co by to bylo za newyorskou pamětihodnost, kdyby se tu nikdy neobjevil Woody Allen? Hotel Plaza se objevuje v jeho společensky satirickém filmu Hollywood v koncích.

Za svou existenci vystřídal hotel několik majitelů a prošel pár změnami. V roce 1945 ho koupil a opravil Conrad Hilton, zakladatel slavné sítě hotelů nesoucí jeho jméno. Ještě dvakrát změnil vlastníka, než za něj v roce 1988 zaplatil právě Donald Trump přes 400 milionů dolarů. V jeho rukou to nebyl příliš vydařený obchodní počin, hotel nevydělával dost na splacení dluhu a jeho vedení Trumpem skončilo bankrotem. V roce 2004 hotel Plaza koupila El-Ad, americko-izraelská skupina, která hotel dočasně uzavřela kvůli renovacím. Znovu byl otevřen až v roce 2008. Od roku 2012 do 2017 byl hotel ve vlastnictví indické obchodní skupiny Sahara India Pariwar a od roku 2018 dodnes je v rukou společnosti Katara Hospitality, která čelila jako celý sektor hotelnictví a pohostinství významným výzvám v podobě pandemie covidu a jejím opatřením. Přestože za dlouhá léta hotel přecházel z vlastnictví do vlastnictví různých korporací z celého světa, zůstává jeho obraz a exteriér především americkou památkou a dominantou New Yorku. I některé části jeho interiérů jsou brány jako New Yorské významné pamětihodnosti – honosné foyer s výhledem na nebe, všudypřítomný lesk mramoru nebo lobby hotelu s opulentním lustrem a stropovými štuky si stále drží svůj původní styl a vítá nové i staré hosty. Kromě Hardenberga, který navrhl kromě budovy i interiéry a New Yorské společnosti Schultze & Weaver se o ráz interiérového designu zasloužila i Annabell Selldorf, známá New Yorská architektka německého původu.

Zajímají vás další hotely, které se vepsaly do dějin? Přečtěte si například o Pera Palace v Turecku. Budete překvapeni, kolik zvučných jmen bylo v minulosti přitahováno jeho orientálním kouzlem.