Ludwig Mies van der Rohe – stvořitel vily Tugendhat

Narodil se roku 1886 v Cáchách jako Maria Ludwig Michael Mies, jeho otec byl kameníkem a v jeho dílně také Mies poprvé pracoval. Ze své první práce pak přešel do berlínské kanceláře interiérového designéra Bruno Paula a poté od roku 1908 pracoval u architekta Petera Behrense. Zde se projevil jako nápaditý projektant a brzy, navzdory nedostatku patřičného vzdělání, začal přijímat samostatné zakázky majetných občanů. V této době také přijal nové umělecké jméno a nechal se ve snaze vylepšit svou prezentaci před movitými klienty přejmenovat na Van der Rohe.

Po první světové válce ve své tvorbě experimentoval s moderními styly a jeho vlastní tvorbu značně ovlivnila tvorba Waltera Gropiuse a Le Corbusier. Inklinoval k minimalismu a systematicky oprošťoval své projekty od přebytečných dekorací. Největší úspěchy slavil při stavbě dočasného německého pavilonu pro Mezinárodní výstavu v Barceloně v roce 1929 a také o rok později, kdy byla dostavěna ikona – vila Tugendhat. Na přání svého kolegy Waltera Gropiuse nastoupil v roce 1930 na post ředitele umělecko-průmyslové školy Bauhaus, byl bohužel ovšem byl zároveň ředitelem posledním, protože jen o tři roky později musela být škola zavřena kvůli nátlaku nacistických úřadů. Pro německou NSDAP byl moderní design málo nacionalistický a kvůli těmto politickým okolnostem se Van der Rohe v roce 1937 přestěhoval do Spojených států, kde získal místo ředitele katedry architektury na Chicago Armour Institute of Technology.

Ludwig Mies bývá právem označován za jednoho z otců moderní architektury a svůj osobitý styl do interiérového designu propsal především hojným užíváním oceli a skla v jednoduchých a funkčních kombinacích. Jeho projekty nicméně přesahovaly architekturu jako obor výstavby budov. Byl rovněž talentovaným návrhářem nábytku, kterým „svým“ budovám propůjčoval celkový originální styl. Dodnes je jeho dílo významnou inspirací mnohým moderním směrům umění. Zajímavým faktem je to, že našel oblibu v ohýbaném nábytku Michaela Thoneta a zapojil jej i do projektu vila Tugendhat. I příběh Thoneta a známých "thonetek" je velice zajímavý. Čtěte zde.

Van der Rohe byl nábytkový génius, který vždy dbal na to, aby jeho díla dokonale dokreslovala prostor kolem. Stejně jako jeho moderní stavby, byly jeho návrhy nábytku moderní, jednoduché a funkční. Při svých stavbách totiž kladl důraz na detail a jedním z těchto důležitých detailů byl i nábytek v interiéru. V německém pavilonu v Barceloně z roku 1929 byla pro sezení určeny křesla nazvané jednoduše „Barcelona.“ Křesílko z kovu a kvalitního koženého potahu je klasickým příkladem  luxusního funkcionalismu – ostatně, do těchto křesel měl na výstavě usednout i španělský královský pár. V pavilonu byl i další nábytek stojící za pozornosti - v kolekci se nacházelo také sofa, taburet, nebo konferenční stolek.

Protože byla samotná vila Tugendhat postavena jen rok po výstavě v Barceloně, měl už v té době Van der Rohe pravděpodobně ve svých představách návrhy na svá další známá díla. Pravděpodobně nejslavnějším počinem na poli nábytkářství z této vily bylo jedno z křesel. Opět jednoduše nazvané podle města, tedy „Brno.“ Zajímavostí je, že funkcionalistické sedadlo s čistými tvary však nebylo vyrobeno exkluzivně pro brněnskou vilu. V roce 1932 se začalo v Německu vyrábět sériově a dodnes se vyrábí ve dvou verzích. Jedna je z ploché oceli, druhá z trubek a těší se velké oblibě.

Líbí se vám křeslo na obrázku? víme proč - přečtěte si náš článek o Teorii nečekané červené, budete překvapeni.