Hotely a jejich cesta dějinami

První zařízení pro ubytování unavených cestovatelů vznikala snad už od úsvitu civilizace. Antičtí Řekové stavěli okolo termálních pramenů první lázeňské vesničky. O něco později Římské impérium nabízelo bohatým obchodníkům ubytování v přepychových sídlech, ve kterých přespávali během svých cest. Na blízkém východě se v tom čase už vydělávalo na nocování celých karavan. Bez hotelů se cestovatelé jednoduše neobešli už před dávno před narozením Krista. Od starověkých nocležišť k dnešním řetězcům ohromných luxusních hotelů však vedla ještě dlouhá cesta.

clanek - historie hotel?

             Skutečnými předchůdci dnešních hotelů a pensionů byly zájezdní hostince středověké Evropy. První se začaly objevovat na cestách, které po sobě zanechali Římané. Typický středověký hostinec neoplýval luxusem, ale poskytoval všechno, co každý na své cestě potřeboval – jídlo, měkkou postel, ustájení pro koně a někdy i odpočaté koně pro spěšné posly. Tradice těchto zájezdních krčem se dodnes udržela na britských ostrovech, kde některé fungují stále se stejným jménem jako před stovkami let, samozřejmě ve značně rekonstruované podobě. Nejstarší z nich se jmenuje The Olde Bell a nachází se v anglické vesničce Hurley. Vůbec nejstarší dodnes fungující hotel můžete navštívit v Japonsku, kde klasické hotely vypadají zcela odlišně. Hōshi Ryokan přijímá hosty už od roku 718. Ryokan je název tradičního japonského hotýlku. Skládá se jen z velké vstupní haly a několika pokojů s tatami podlahou, oddělených posuvnými stěnami. 

            První hotely s luxusními apartmány stavěl pravděpodobně Ludvík XIV. v rámci architektonického komplexu na Place Vendôme.  Rozmach velkých hotelů však začal až s nástupem průmyslové revoluce. Právě v této době začaly hotely vznikat v samotných centrech měst. Na začátku 19. století vznikl Royal Hotel v Londýně nebo Holt Hotel v New Yorku, který měl i první výtah na zavazadla. Nově vzniklá bohatá vrstva (buržoazie) si oblíbila francouzské a italské riviéry. Tak nastoupila éra luxusních přímořských letovisek. Chloubou Paříže se stal v roce 1862 Le Grand Hôtel Paris. Jeho otevření, při kterém orchestr hrál Traviatu, mělo symbolizovat technický a kulturní pokrok Francie. Přepychové hotely byly jedněmi z prvních podniků, které zaváděly nové technologie, jako vyhřívání párou nebo elektrifikaci.

            Na sklonku 19. století začal budovat své impérium Švýcar Cesar Ritz, kterému se přezdívalo král hoteliérů. Hotely Ritz rostly jako houby po dešti – v Londýně, v Římě, Frankfurtu, Palermu i v Monte Carlu. Ritz uzavřel kartelovou dohodu s Alfredem Beitem, Jihoafričanem a nejbohatším mužem tehdejšího světa, aby společně otevřeli hotel v Paříži. Na jeho otevření se sjela elita celé Evropy. Cesar Ritz předznamenal současnou dobu mezinárodních řetězců luxusních hotelů.

            Během dvacátého století zažívalo hoteliérství rozkvět. Ve Švýcarsku vznikala první lyžařská střediska. Stavbu nových hotelů ve velkých amerických městech nezastavila ani krize ve třicátých letech. Po válce se objevily dosud nevyužité přímořské resorty ve Španělsku, Řecku i v Jugoslávii. Hotelový průmysl bohužel ovlivnila i politická situace. Některé stavby se staly součástí zápasu mocností ve Studené válce, například slavný hotel Ukrajina v Moskvě, který patří mezi tzv. Sedm sester – sedm moskevských mrakodrapů postavených ve stalinistickém stylu.

Až pozdější 70. léta znamenala objev ropy na blízkém východě a ekonomický růst Dubaje, Abu Dhabi nebo Ryiahu – míst, která jsou v současnosti symbolem luxusu. V Dubaji dnes stojí hned pět nejvyšších hotelů světa, mezi nimi i slavná „plachetnice“ Burj Al Arab. Dnes už dávno nestačí nabídnout náročným zákazníkům „pouze“ krásné apartmá a dobré jídlo. Výška mrakodrapu či originální design je také jednou z dalších zajímavostí, která vylepšuje prestiž hotelu v očích jeho hosta.