V knihovně se dá také dobře posedět

Knihovna, ať už veřejná nebo soukromá nikdy nebyla pouze skladem starých písemností. Bez knih by samozřejmě nebyla ničím. Zároveň by však měla být místem, kde se dá v klidu a pohodlí kniha číst a studovat. Nikým nerušen se usadit v pohodlném ušáku s dobrou knihou, obklopen nespočetnými regály plnými dalších svazků. To je sen nejednoho knihomola.

            Historie knihoven se táhne až do raného starověku. První z nich sestávali pouze z hliněných tabulek. Takových se našlo několik v ruinách starého Sumeru. Datují se až 2600 let před Kristem. Hliněné tabulky nejsou zrovna nejpraktičtější platformou pro čtení, ale díky nim si stále můžeme přečíst například Epos o Gilgamešovi. I tak byla určitě pro všechny úleva, když, díky dávným Egypťanům přišla éra papyru. V Egyptě, v Alexandrii, také vznikla největší a nejslavnější knihovna antiky. Na tomto místě bádal sám Archimedes i mnoho dalších filosofů. Bohužel se stalo také symbolem destrukce kultury a vědění. Veškeré alexandrijské sbírky byly zničeny při požáru v době, kdy město ovládalo impérium Julia Caesara. S nástupem křesťanství se knihovny přesunuli do klášterů. Mnišské řády byly po dlouhou dobu téměř jediným nositelem vzdělanosti v Evropě. První klášterní knihovna u nás vznikla v 10. Století v Břevnovském klášteře. Aby bylo co do knihovny ukládat, vznikala také tzv. skriptoria, ve kterých písaři ručně kopírovali staré svazky. Této únavné práce však nebyla potřeba, jakmile pan Gutenberg vynalezl knihtisk.

 

clanek - knihovna

            Po vynálezu knihtisku v 16. století se také začalo dostávat mnoho knih do soukromých sbírek. Díky tomu vznikaly soukromé knihovny šlechtických rodů. Takové knihovny, především z doby osvícenství, lze vidět na většině českých zámků. Dlouhé řady knih, jež jsou vyskládány v policích ze zdobeného dřeva. Pro větší pohodlí nesmí chybět několik kožených pohovek a stolků. Často uprostřed stojí typický velký dřevěný globus. Soukromě knihovny některých historických osobností však prošli ještě zajímavým vývojem. Současná francouzská národní knihovna má svůj základ v „ Bibliothèque Mazarine.“ Původně osobní knihovna kardinála Mazarina byla otevřena veřejnosti během francouzské revoluce. V časech revoluce byly páleny knihy aristokratických autorů, ale většina sbírky této knihovny naštěstí přežila. Otevírání knihoven přístupných široké veřejnosti se však stalo módou až v 18. století.

            Dnes už je slovo knihovna vnímáno spíše jako institut veřejného vzdělávání. Zároveň však má téměř každá rodina doma svou malou knihovnu. Těch pár polic, nebo pár skříní, plných všeho možného, od knih které milujeme už od dětství, přes encyklopedie, které jsme nikdy nepoužili, po klasické romány, které možná jednou dočteme. Správný milovník knih mívá také touhou vytvořit kolem nich útulné místo, kde je možné si v klidu posedět a studovat je, nebo s nimi jen relaxovat.